Vyhodnocení dopadů demografických změn, behaviorálních aspektů (především tzv. vytěsňovacího efektu) a struktury obecních nákladů na odpadové hospodářství na účinnost systému plateb za odpady v České republice.

Demografická změna je společenským fenoménem, který má významné dopady na poskytování environmentálních služeb na místní úrovni. Vývoj demografických charakteristik zásadním způsobem ovlivňuje především nakládání s komunálními odpady, neboť právě chování domácností ovlivňuje produkci komunálního odpadu, nakládání s ním (vč. třídění) a účinnost poplatkové politiky obcí. Environmentální (resp. recyklační) chování také ovlivňují jiné vnitřní a vnější faktory, a to s odlišnou významností. K úspěšnějšímu plnění environmentálních cílů a zvyšování efektivnosti obecních systémů nakládání s odpady upřednostňují místní vlády vnější faktory, jako jsou např. různé systémy plateb (jednotkové platby, nebo platby podle reálné produkce). Teprve tehdy mohou být různé systémy plateb účinné, pokud zohledňují demografické charakteristiky domácností, behaviorální aspekty jejich rozhodování v případě produkce a nakládání s komunálním odpadem a současně i strukturu nákladů obecních systémů nakládání (fixní vs. variabilní náklady).

Lze efektivněji naplnit cíle regulace nakládání s obalovými odpady v konkurenčním nebo monopolním prostředí?

Očekávaný nedostatek kapacit na ukládání odpadu na skládky (resp. kapacit na odstraňování odpadu vůbec) vedl k přijetí směrnice o obalech, která vstoupila v platnost v prosinci 1994. Členské země Evropské unie jsou povinny dosáhnout velice přísných kvót na recyklaci a využití obalových odpadů. Splnění tzv. „odpovědnosti výrobce“ jako legislativní povinnosti (sběr a recyklace obalů) je možné dosáhnout prostřednictvím účasti na kolektivním systému (ve většině členských zemí EU se jedná o tzv. zelený bod), který je organizován jednou nebo více autorizovanými společnostmi. Výzkum se proto zaměří na současnou diskusi o ekologické účinnosti a efektivnosti environmentální regulace v rámci monopolní resp. konkurenční tržní struktury, jež probíhá na úrovni Evropské unie. Této diskuse se účastní řada zájmových skupin (např. Evropská komise, PRO Europe). Z uvedené diskuse je patrná absence ekonomické analýzy – efekty konkurenčního prostředí na trhu v odpadovém hospodářství (nebo v životním prostředí obecně) se analyzují pouze marginálně a dopady konkurence mezi autorizovanými společnostmi se neanalyzují vůbec.

Jaký je optimální vztah mezi politikou ochrany životního prostřed, regionální politikou a politikou územního rozvoje (na příkladu Místní Agendy 21)?

Hlavní smysl tohoto projektu spočívá v provedení podrobné analýzy teoretických aspektů využívání přírodních zdrojů pro účely rozvoje regionů. Ve stávající odborné literatuře jsou přírodní zdroje považovány za jeden z faktorů regionálního rozvoje, který je v čase variabilní (mezi další faktory patří infrastruktura, lidské zdroje a kapitál). Jakou roli tedy hrají jednotlivé složky životního prostředí a přírodní zdroje v rozvoji regionů ČR? Přírodní zdroje společně s jejich mírou využívání mohou být výrazným potenciálem, ale zároveň i limitujícím faktorem dalšího rozvoje příslušných regionů.Mezi klíčové aktivity projektu lze zařadit – analýzu teoretických přístupů k využívání přírodních zdrojů a ochraně životního prostředí v kontextu teorií regionálního rozvoje, a analýza dosavadních zkušeností s touto problematikou ve vybraných regionech ČR. Na základě dvou vstupních teoreticko-metodologických analýz bude provedeno zhodnocení podmínek v ČR s důrazem na vymezení specifik využívání přírodních zdrojů v jednotlivých krajích. Na základě doplňující a komplementární analýzy vymezení využívání přírodních zdrojů v hospodářských politikách ČR bude sestavena matice výhod a nevýhod využívání přírodních zdrojů s poukazem na regionální aspekty ČR.

Vyhodnocení ekonomických aspektů zavedení systému záloh na vybrané nápojové obaly (PET, plechovky) v podmínkách České republiky.

Základními cíli projektu jsou analýzy nákladů a příjmů zavedení zálohového systému nápojových obalů (nápojové PET lahve a nápojové plechovky) s cílem 80% (variantně 85% a 90%) recyklace jejich celkového množství. Studie dále obsahuje odhad dopadu zavedení systému do konečné ceny pro spotřebitele a vliv zavedení zálohování nápojových obalů na náklady a příjmy existujícího tříděného sběru dotčených komodit (zejména plasty). Cílem analýz je rovněž postihnout dopad na navrhovaného nástroje na volně pohozený odpad v prostředí. Česká republika stojí v současné době před rozhodnutím, zda implementovat zálohy na jednocestné nápojové obaly (PET lahve a plechovky) do nástrojového mixu politiky nakládání s odpady. Předkládaná studie se zabývá především otázkou, jaké příjmy a náklady by takový systém v podmínkách České republiky generoval a kdo by v reálné ekonomice byl jejich nositelem.
Tato studie se nezabývá analýzou teoretických aspektů pro a proti implementaci systému záloh, které je možné (v převážně zahraničních studiích z minulých let) definovat, ale pouze a jen analýzou příjmů a nákladů tohoto systému. Při formulaci jednotlivých prvků a parametrů systému záloh v České republice se vychází z tzv. švédského modelu záloh. Součástí analýzy je i vyhodnocení nákladů související s čištěním veřejných prostranství od odpadu, který tvoří littering (volně pohozený odpad).

Vyhodnocení vlivu vybraných faktorů na fungování trhu druhotných surovin.

Využití druhotných surovin vyrobených z odpadu v České republice patří mezi klíčové strategie, jejichž hlavním cílem je snižování množství odpadu odstraňovaného ukládáním na skládky nebo spalováním (ať již s nebo bez využití produkované energie). O množství odpadu využitých jako druhotná surovina ve výrobě rozhoduje trh, který se skládá z nabídky materiálů vhodných k dalšímu využití a poptávky po těchto materiálech. Stranu nabídky tvoří systémy tříděného sběru využitelných složek komunálního odpadu organizované obcemi. Stranu poptávky tvoří zpracovatelská zařízení, která tyto vytříděné využitelné složky přetváří v druhotné suroviny určené k dalšímu využití ve výrobě. Mezičlánkem mezi nabídkou a poptávkou jsou svozové firmy, jejichž hlavním úkolem je přeprava využitelných složek od strany nabídky k poptávce. Tento projekt se proto zabývá podrobnou analýzou trhu s druhotnými surovinami v České republice.
Při koncipování tohoto projektu jsme vycházeli z toho, že při analýze potenciálu České republiky ve využívání druhotných surovin vyrobených z odpadu se v současné době vychází většinou z analýzy nabídkové strany trhu. Hledány jsou odpovědi na otázky typu: Jak přimět občany, aby třídili odpad na jednotlivé dále využitelné frakce? Jak nastavit systém tříděného sběru tak, aby byl uživatelsky příjemný? Jak obecně zvýšit podíl tříděného sběru využitelných složek? Hlavním smyslem těchto strategií je na jedné straně snaha šetřit primární surovinové zdroje, které se v podobě odpadu znehodnocují jejich uložením na skládky či spálením, a na druhé straně snížit tlak na omezené kapacity určené k odstraňování odpadu.
Již menší pozornost se při analýze využívání druhotných surovin věnuje nákladové náročnosti tříděného sběru či úloze tříděného sběru ve strategiích obce, které si kladou za cíl snížit rozpočtové výdaje. Zcela opomíjeným aspektem trhu s druhotnými surovinami je strana poptávky, neboli úloha zpracovatelských firem, které využívají druhotné suroviny vyrobené z odpadu ve výrobě. Strana poptávky je však zcela zásadní při analýze absorpční kapacity trhu s druhotnými surovinami a její opomenutí by mohlo mít zásadní důsledky na reálné využití druhotných surovin ve výrobě.

Vytvoření analytických podkladů pro tvorbu politiky druhotných surovin ČR vytvářenou Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR

Podstatou studie bylo popsat prioritní materiálové toky druhotných surovin v rámci a vně ekonomiky České republiky, a to s ohledem na vymezení pojmů a datové základy, vymezení právního prostředí, analýzu technických a ekonomických podmínek pro využívání druhotných surovin a analýzu pozice trhu druhotných surovin v národním hospodářství a vyhodnocení faktorů, které ovlivňují nakládání s druhotnými surovinami. Prioritními materiálovými toky jsou kovy, papír, plasty, sklo, dřevo, stavební hmoty, vedlejší energetické produkty, pneumatiky, vyřazená elektrická a elektronická zařízení, baterie a akumulátory a autovraky.