Co jsou hybridní opatření pro snižování komplexních přírodních rizik? Jak modelovat jejich dopady a prokázat jejich účinnost?

Projekt kriticky zhodnotí hybridní infrastrukturu jako perspektivní možnost přizpůsobení se klimatickým změnám, která by mohla sloužit jako efektivnější alternativa ke konvenčním šedým a zeleným opatřením. Projekt se zaměří na studium povodní, eroze půdy, svahových pohybů a dalších komplexních rizik. Cílem je identifikovat účinná hybridní opatření, která mohou úspěšně řešit vícečetná rizika. Efekty hybridní infrastruktury budou posouzeny prostřednictvím environmentálního modelování v různých scénářích klimatické změny.

Jak implementovat a vyhodnotit efekty přírodě blízkých opatření (NBS) ke snižování přírodních rizik se zapojením soukromých vlastníků půdy?

Projekt si klade za cíl implementovat a vyhodnotit přírodně blízká opatřování (NBS) pro snižování klimatických rizik na soukromé půdě. NBS jsou inspirována přírodou nebo přírodními procesy a slibují zvýšení odolnosti krajiny a městských sídel vůči klimatickým extrémům. Půda, která je pro implementaci opatření potřeba, je často v soukromém vlastnictví. V rámci projektu dojde v 6 evropských státech k praktickému provedení vybraných opatření (revitalizace toků a mokřadů, opatření ke zpomalení odtoku aj.). V České Republice se pilotní území nachází ve Šluknovském výběžku.

Efektivní komunikace mezi městem a veřejností při realizaci opatření pro lepší hospodaření s dešťovou vodou

Projekt se zaměřuje na potřeby samospráv ve věci komunikace opatření souvisejících s hospodařením s dešťovou vodou (HDV), jako je např. výsadba zeleně, realizace propustných povrchů, šetrná údržba zeleně, budování zelených střecha a stěn a další.

Dobrá komunikace mezi městem a veřejností je základním předpokladem pro efektivní plánování, vyšší prosaditelnost i lepší pochopení smyslu konkrétních opatření. V praxi však pro zapojení veřejnosti do plánování a realizace opatření HDV nadále existuje řada bariér. To se projevuje mimo jiné v tom, že veřejnost není dostatečně informována a ztotožněna se smyslem konkrétních opatření. Zároveň některá města nedisponují dostatečnými kapacitami pro tvorbu srozumitelného obsahu tak, aby veřejnost zaujal a poučil. Častým výsledkem je poté zakonzervování stávajících nevyhovujících způsobů jak komunikace, tak ale i samotného nakládání s dešťovou vodou.

V rámci řešení projektu ´Obce mluví o vodě´ proto mimo jiné dojde ke zjištění potřeb obcí pro lepší komunikaci opatření HDV a testování účinnosti komunikačních možností ve vztahu ke konkrétním opatřením a konkrétním cílovým skupinám veřejnosti.

Projekt je založen na propojení řešitelů z různých oborů (sociologie, ekonomie, marketing, veřejná správa, urbanismus). Řešitelský tým IEEP v tomto projektu navazuje na předchozí výstupy, jako je Metodika pro ekonomické hodnocení zelené a modré infrastruktury a příručka VODA VE MĚSTĚ o hospodaření s dešťovou vodou.

.

Jakými způsoby podpořit zájem vlastníků půdy realizovat nebo tolerovat na svých pozemcích retenční opatření ke zmírnění povodňových škod?

Celosvětové škody působené povodněmi mají vzrůstající tentenci. Ukazuje se, že tradiční protipovodňová opatření technického typu (např. hráze) nejsou sami o sobě postačující pro snižování povodňových rizik. Proto se pozornost obrací k přirodě-blízkým retenčním opatřením, které mohou vhodně doplnit technická opatření ve městech. Problémem těchto opatření je, že „spotřebují“ více půdy, která je obvykle v soukromých rukou. Cílem projektu je zabývat se postupy a nástroji, s jejichž pomocí je možné domluvit se s vlastníky na multifunkčním využití půdy s ohledem na existující povodňová rizika a reálný výskyt povodní. To zahrnuje jak ekonomické (jak kompenzovat vlastníky za retenci) a právní aspekty (jak nastavit práva a povinnosti zůčastněných stran), tak problematiku participativního řízení povodňových rizik. Projekt je multidisciplinární – sdružuje hydrology, ekology, krajinné inženýry, geografy, ekonomy a sociology z celé Evropy.

Na projektu spolupracuje Katedra geografie Přírodovědecké fakulty UJEP.

Analýza nástrojů a opatření ke snižování povodňových škod na budovách, infrastruktuře a s využitím opatření v ploše povodí.

Přeshraniční spolupráce v protipovodňové ochraně je významná nejen kvůli sdílení informací o příchodu povodně (propojení varovných systémů v přeshraničních povodí), ale i z důvodu výměny zkušeností a koordinace strategií ke zvládaní povodňových rizik. Významnou roli v tomto procesu hrají lokální aktéři – zejména starostové obcí, aktivní obyvatelé a podnikatelé hospodařící v ploše povodí. Projekt navazuje na již realizovaný projekt STRIMA a klade si za cíl dále prohlubovat přeshraniční řízení povodňových rizik, zlepšovat prevenci (potenciálních) škod na budovách a infrastruktuře a podporovat setkávání v rámci přeshraničních fór managementu povodňových rizik. Významnou součástí projektu je i ekonomická a institucionální analýza opatřeních v ploše povodí s retenčním potenciálem.

Co ovlivňuje připravenost jednotlivců a organizací na zvládání přírodních katastrof?

Ekologické katastrofy významně zasahují do fungování současné společnosti. Intenzita jejich dopadů je přímo úměrná tomu, do jaké míry se společnost dokáže na nečekané události připravit (adaptovat). To záleží mimo jiné na tom, jak si jednotlivci a organizace dokáží připustit existenci různých rizik a jak na ně dokáží reagovat. Projekt zkoumá mechanismy, jimiž se různí aktéři učí zmírňovat přírodní a technologická rizika. Je interdisciplinárně zaměřen – sdružuje sociology, ekonomy, přírodovědce a geografy – a aplikuje víceúrovňový metodologický přístup.

Jak postupovat při žádosti o výjimku z plnění požadavků Rámcové směrnice o vodě z důvodu nákladové nepřiměřenosti opatření?

„Implementací Směrnice 2000/60/ES (tzv. Rámcové směrnice vodní politiky) se Česká republika zavázala dosáhnout do roku 2027 dobrého stavu všech vodních útvarů na našem území. V realitě to znamená postupnou realizaci řady opatření ke snížení vnosu znečištění do vodního prostředí a zlepšení morfologie vodních útvarů. Ve třech šestiletých cyklech probíhá tvorba a plnění plánů povodí, z nichž první plány oblastí povodí vstoupily v platnost v roce 2009. Členské státy mohou vůči striktně stanoveným cílům EU uplatnit žádost o výjimku dle čl. 4 směrnice, které umožňují posunutí nebo i významné zmírnění těchto cílů. Každá z výjimek však musí být důsledně argumentována a podložena monitoringem a objektivními analytickými podklady. Za tímto účelem byla v rámci projektu vytvořena Metodika k aplikaci výjimek z důvodu nákladové nepřiměřenosti opatření k dosahování dobrého stavu vodních útvarů (viz sekce Výstupy), kterou v prosinci 2015 certifikovalo Ministerstvo zemědělství České republiky.
Náš přístup je založen na analýze nákladů a užitků (CBA). V rámci zpracování metodiky došlo k porovnání alternativních způsobů hodnocení ze zahraničí a proběhla pilotní studie německého přístupu „new Leipzig approach“ (viz přiložený anglický výstup).“

Vyhodnocení nákladově nejvíce efektivní kombinace opatření ke snížení nadměrné eutrofizace Orlíku s přihlédnutím k situaci v celém povodí.

V rámci rozsáhlého mezinárodního projektu REFRESH zpracovaly týmy IEEP a IREAS, Institutu pro strukturální politiku, o. p. s. ekonomickou analýzu problému eutrofizace vodní nádrže Orlík, která byla vybrána jako jedno z pilotních území. Jednalo se o vyhodnocení nákladové efektivnosti identifikovaných opatření určených ke snížení vnosu fosforu do nádrže (cost-effectiveness analysis – CEA) a dále o vyčíslení předpokládaných užitků ze zlepšení kvality vody s využitím metody benefit transfer. Analýzy byly doplněny o diskuse opatření s klíčovými aktéry ve sledovaném povodí a o určení distribučních dopadů navrhovaných opatření na různé sektory ekonomiky.

Návrh a hodnocení nástrojů k efektivnější alokaci vody v podmínkách vzrůstající vzácnosti tohoto zdroje.

„Hydrologicky výzkum (sledování kvality a kvantity vod, extrémních jevů – povodí a sucha apod.) tvoří základnu, ze které vychází výzkum dopadů klimatické změny. Nedokáže však zcela jednoznačně odpovědět na otázky týkající se budoucí dostupnosti vodních zdrojů. Existující regulaci vodního hospodářství (ekonomické a administrativní nástroje) je proto nutné přizpůsobit, aby průběžně odrážela měnící se vzácnost vody, jakožto klíčového přírodního zdroje. Projekt si klade za cíl:
1. Vyhodnotit dostupné informační zdroje hydrologického výzkumu a metody jejich zpracování v rámci ČR (např. vodní bilance, hydrologický výzkum, scénáře klimatické změny).
2. Doplnit a zdokonalit postupy rozhodování pro zmírnění dopadu klimatické změny a navrhnout modifikaci existujících – zejména ekonomických – nástrojů.